POZNÁMKA REŽISÉRA Když jsem jel natáčet film „Východní fronta“ (2023), projížděl jsem svým rodným městem Lvovem. Plnohodnotná válka již probíhala několik měsíců. Moje město každý den pohřbívalo své mladé muže. Byl to hluboký emocionální šok, protože město mého dětství, na které mám ty nejjasnější a nejcennější vzpomínky, se nyní proměnilo v místo smutku a slz. Zastavil jsem se u některých pohřbů a díval se na tváře těch, kteří se přišli rozloučit. Možná jsem hledal známé z minulosti... A pokaždé jsem viděl stejnou vojenskou kapelu. Tito hudebníci se lišili vzhledem i věkem, ale každý den soucítili s bolestí, kterou není možné unést, i když ji člověk zažil jen jednou. Rozhodl se k nim přiblížit, slovo dalo slovo, a uvědomil jsem si, že tito hudebníci by se měli stát protagonisty tohoto filmu – tragického, ale naplněného láskou k mému rodnému městu. Režisér filmu, Vitalij Manskij, se narodil a vyrůstal ve svém milovaném Lvově. Ve svých filmech se sem vracel v různých obdobích své tvůrčí kariéry. Nemůže proto zůstat stranou, když jeho země bojuje o svou budoucnost a jeho spoluobčané čelí nejdramatičtějšímu momentu moderních dějin – zločinné totální válce proti existenci Ukrajiny a jejímu lidu. Své pocity a porozumění tomuto městu v týlu fronty promítá do filmu, který zachycuje rozmanité a detailní kompozice každodenního života v proměnách ročních období. Každodenní rituály se navzdory své tragické povaze staly děsivě všedními a před hlubokou bolestí není úniku. Struktura a vizuální styl filmu jsou, ve srovnání s typickými zpravodajskými reportážemi z Ukrajiny, výjimečné. Použití celkových a dlouhých záběrů umožňuje divákovi stát se účastníkem událostí odehrávajících se na plátně.